Nebude příliš vidět z dálky? Prostě, jestli nebude křičet? Polovina je pod zemí a ty barvy nahoře mají introvertní geny. Třeba si ho nikdo nevšimne. Vypadá opravdu jako by vyrůstal přímo ze svahu? Jako vinohrad, který se táhne jako had za horizont. Žádná réva tam ale přece neroste. Jižní slunce kreslí štíhlou linii stavby, když se objeví a směrem na sever zase zmizí.
Nezavřeme domem průchod zahradou kolem japonských javorů? Až tam nahoru, k prameni. Když bude takto štíhlý, vejde se tam všechno, co je potřeba? Když prolomíme hmotu uprostřed průstřelem do sadu, uvidíme, jak slunce zapadá nad lesem? Myslím, že by byl příliš dlouhý i s garáží. Když tu garáž utrhneme a zakopáme, uvidíme z pracovny na celé údolí. Co kdybychom ten prostor mezi nimi naplnili příběhem o kameni a stromu? A vstup pohladíme obloukem. Nepřeháním to? Myslím s tou konejšivostí. Ne, ten sokl je přece betonová potvora. Svírá schodiště, kudy teče jen večerní světlo. Jak ale jinak prodat všechno to světlo a cedr nahoře?
Kdyby ten dům byla rostlina, tak nadzemní podlaží by bylo plod nebo květ. Jasně, a sklep by byly kořeny. Tahle metafora se mi nelíbí, zní prvoplánově. Když vytáhneme kolem zahradní fasády střechu ven, nebude to příliš stínit pokoje? A nebude to málo, aby nám nepršelo na ten cedr, co vyrostl z betonu? Od začátku mě zajímalo, jak budou vypadat střešní zahrádky. Bude tam růst netřesk a žlutá tráva?
Kde je hranice mezi jednoduchostí a banalitou? Zůstali jsme na správné straně? Vždy je potřeba dělat ústupky. Ale javory už rostou, červené javory s malými špičatými listy, jako ve vizualizacích. A zahrada se brzy zakousne do omítky a dřeva a nakreslí na nich první měkké stíny.
Bude takové víno lidem chutnat? Doufejme, že ano.